Květen 1945 ve Štětí

 Dne 5. května 1945 vypuklo v hlavním městě tzv. "Pražské povstání" a revoluční euforie postihla, jako jedno z mála míst v Sudetech, i Štětí Ač zde bylo českých obyvatel poměrně méně než Němců, chopili se velké iniciativy a již 5. května 1945 večer, nebo 6. května dopoledne (vzpomínky pamětníků se různí) objevily se ve Štětí československé vlajky a začalo "nesmělé" odstraňování německých nápisů. Již v neděli 6. května přivezl sedlák Hackl koňským povozem z Liběchova rodinu Štverákovu. Český učitel Štverák učil mezi válkami ve štětské škole, ale za okupace spolupracoval s nacistickým režimem jako politický komisař v Cítově. Nyní prosil o ubytování ve Štětí v hostinci "U černého koně", který patřil panu Vlčkovi, jednomu z Čechů, jenž ve Štětí s rodinou přečkal válku. Zdejší Češi požádali pana Vlčka, aby nevítaného hosta poslal tam, odkud přišel, protože dobře znali Štverákovu angažovanost, za kterou ho v r. 1946 mimořádný lidový soud v Praze odsoudil k těžkému žaláři a ztrátě občanské cti. V úterý 7. května večer se pak v hostinci pana Vlčka sešli všichni štětští Češi, kteří zde přečkali okupaci, a ustavili Národní výbor v tomto složení: V. Haken, Sláva Horáček, K. Chromčák, V. Korouš, K. Kratochvíl, V. Kubánek, Karel Lejnar, Leo Nedělský, R. Rezek, Ant. Šantín, F. Šašek, F. Vacek, V. Voseček, V. Zoubek a Jos. Zýcha. Předsedou byl zvolen Karel Lejnar, největší sedlák ve Štětí. Toho večera požádali dosavadního německého starostu Hugo Gränze, aby předal úřad Národnímu výboru. On ale prohlásil, že nemá instrukce od Landratu v této věci. Landrát byl za protektorátu německý název pro okresní hejtmanství. Má-li být utvořen Národní výbor, domnívá se, že by měl být složen ze dvou Němců a jednoho Čecha a že navrhuje pány Jos. Mangolda, V. Fiedlera a Fr. Šaška. Předseda NV pan Karel Lejnar prohlásil, že Národní výbor byl zvolen českým občanstvem a to nyní rozhoduje. Dne 9. května pak byl již celý městský úřad převzat do českých rukou bez podmínek.

Zajímavou podívanou jistě byla 7. května i vojenská kolona ustupujícího štábu skupiny armád Střed a polního maršála Schörnera, která prchala po trase Josefov - Mladá Boleslav - Mělník - Litoměřice na letiště do Žatce, kde mělo být sídlo velitelství při ústupu. Namísto toho se však u žateckého letiště objevily sovětské tanky a štáb se urychleně přesunul do Podbořan. Dne 9. května 1945 okolo 10. hodiny se objevily sovětské tanky také u Podbořan. Náčelník štábu Hgr. Mitte von Natzmer proto pokračoval s kolonou štábu dále na západ, do Karlových Varů a Chebu, kde se vzdal americké 1. pěší divizi.

Ze zápisu v ,,Pamětní knize staničního úřadu v Hněvice" z let 1938-1948.

,,O květnových dne 1945"

...takto přechází stanice dne 5. května 1945 do nového osvobozeného státu československého. Podnik vybudovaný za německé vlády ( pozn. WIFO- Benzina) zůstává nepoškozen díky bdělosti našich českých lidí. Přebírá jej nová správa s názvem ,,Benzina" sklad pohonných látek Roudnice n/L.

Hned v začátcích nového státu, kdy je velká poptávka po pohonných látkách rozvíjí se brzy v naší stanici opět dopravní ruch. Ovšem při vázanosti na poukazy pro pohonné látky a nedostatku odborných sil není tempo dopravní takové, jako v dobách okupace. Ale kola podniku se doplňují a znovu již odesíláme denně 20-30 vozů do všech možných stanic nové republiky. Z dosavadních našich zaměstnanců odcházejí někteří do pohraničí- stav se zmenšuje, nemůže býti doplněn rovnocennými silami. Tyto musí býti nejprve zaškolovány. Ale rádi sloužíme a přidáváme na pracovních hodinách. Pracujeme pro nás a v našem opět.

Dne 5. května 1945 odehrál se v naší stanici dosti rušně. Ve stanici stojící vlak s tzv. bývalou O. T. organizací odzbrojujeme. Jeden vůz s protiletadlovými děly obsazený SS vojáky nechce se však dáti odzbrojiti. Ulevujeme si tedy, když konečně ze stanice si vynucují odjezd s ukradeným Dieslovým stojanem ,,Wifo". Neujedou však daleko a jsou v Lounech zadrženi, odzbrojeni a Dieslův stojan nám později vrácen.

K dramatičtějšímu odzbrojování dochází na přívozu u Labe, kde občané Račic, Hněvic, spolu s našimi želez. zaměstnanci odzbrojují na břehu Labe přes 40 000 německých vojáků. Spousta všeho možného materiálu jak vojenského tak i civilního - různých zásob potravin je vojákům odebírána a posílána do Prahy, Roudnice na ONV k dalšímu rozdělování.

Při této příležitosti nesmím zapomenout, že dne 5. V. 45 odesíláme také odebrané zbraně německým vojákům na pomoc Praze a jak nám bylo potvrzeno, došly v pravý čas. Byly to pušky, kulomety s náboji, pancéřové pěsti a ruční granáty.

Malé komplikace se ,,povstalcům'' naskytly 8. května, kdy od Kralup nad Vltavou a Štětí projížděl německý obrněný vlak se 40 vagony plných příslušníků SS, který měl posílit obranu Libochovic. Cesta probíhala vcelku bez následků až do Lovosic, kde příslušníci SS bez varování spustili střelbu z kulometu do bezbranného davu, který již slavil konec války. Na místě zůstalo ležet 8 mrtvých lovosických občanů. Dnes celou hrůzu připomíná pamětní deska na zdi olejny. Vlak však daleko nedojel. Díky udatnosti p. Nováka z obce Chotěšov byl vlak mezi Úpohlavy a Černivem vykolejen a zapálen. Velkou klikou pro štětské povstalce bylo i to, že SS-Kampfgruppe Der Führer - bojová skupina vytvořená ze sil 4. pluku SS Der Führer, velitelem byl SS-Obersturmbannführer Otto Weidinger, která postupovala na Prahu ze severu od Litoměřic, se Štětí vyhnula. Těžko domyslel, kolik obětí by ve Štětí bylo, kdyby postupovala tudy a ne přes Přestavlky, Veltrusy, Dolní Chabry, Bohnice a Čimice dále do Kobylis, přes Trojský most do Holešovic a Bubenče.

Odpor Němců polevil až 10. května, kdy polští vojáci z 2. samostatného (průzkumného) praporu majora A. Klimowicze, patřící do svazku polského 1. obrněného sboru, vstoupili do Mělníka. Generál Swierczevski proto vydal rozkaz k zastavení bojů a alokaci jednotek do několika míst: 5. pěší divize - Valkeřice,Rychnov, Zubrnice; 7. pěší divize- Liběchov, Štětí; 8. pěší divize- Konojedy, Úštěk, Liběšice; 9. pěší divize- Dobrná, Benešov, Boletice a 10. pěší divize - Zakšín, Suchorady, Rašovice; 1. tankový sbor měl opustit Mělník a seskupit se ve vzdálenosti 3 km na východ od Mělníka u Lhotky, Borku a Chloumku. Ve stejný den, kdy poláci vstoupili do Mělníka, byl osvobozen též Úštěk, Štětí, Liběchov a mnoho dalších městeček a obcí. V té době byly silnice od Litoměřic a od Mělníka přeplněny ustupujícími německými oddíly a polští vojáci je odzbrojovali na shromaždišti u Labe. Němečtí vojáci většinou dobrovolně odevzdávali zbraně. Odzbrojení jednotlivci i skupinky se pak snažili na vlastní pěst dostat se na západní břeh řeky, neboť doufali, že tam narazí na angloamerické oddíly. Mnoho zbraní naházeli při přechodu do Labe. V tom chaosu projížděly městem také karavany německých civilních uprchlíků z východních zemí. Jejich vozy stály v dlouhé řadě na silnici k Počeplicům a jejich posádky čekaly na nějakou instrukci, kterým směrem mají pokračovat ve své anabázi. Na koňských povozech byly tabulky se jménem domovské obce Köstlin. Od řeky bylo slyšet sporadické detonace - to polští vojáci lovili ryby za pomoci granátů a pancéřových pěstí. Pravý labský břeh od Počeplic až k račickému jezu byl lemován opuštěnými vojenskými auty, odhozenými zbraněmi a jinou výstrojí rozprášené německé armády. Labský proud unášel denně několik mrtvol německých vojáků, kteří utonuli nebo byli zastřeleni při pokusu přeplavat řeku směrem na západ. Němečtí obyvatelé téměř nevycházeli ze svých obydlí ve Štětí, ve městě však panoval vnitřní neklid a napětí.

Ze vzpomínek Karla Maudera z Idsteinu (překlad z němčiny)

Druhého dne hovořil Hitlerův písemně jmenovaný nástupce Karl Donitz. Naše matka se třemi dětmi se chopila příležitosti odcestovat dřevem poháněným nákladním vozem LKW. Za slunného jarního dne jsme se nacházeli v koloně bez začátku a konce. Žádné nálety. Náhle letecký poplach! Ale byly to jen německé Stuky, které letěly nízko nad zemí směrem na západ. Oddychli jsme si. Konečně jsme dojeli do Litoměřic nad Labem, ale ruské protitankové zátarasy blokovaly přejezd přes řeku. Další moct přes řeku byl už v Protektorátu kde ale probíhalo české povstání. Noční jízda, směr štětský most. Tam byl ale most jen plánován a postavené jen bednění. Teprve teď se ten pevný řád začal sesypávat. Mírové zvony. Projížděly ruské tanky. Pak přijela polská vojska a plenila. Našli jsme s ostatními uprchlíky útočiště u příbuzných v rodném městě mého otce. Živili jsme se bramborami a chřestem bez másla. O čtrnáct dní později Úřadující český národní výbor povolil cestu zpět vlakem. Vybombardovaná města, opuštěné německé tanky.

Ve Štětí s polské vojsko utábořilo v domech místních obyvatel (především důstojníci) a na poli směrem k Počeplicím, kde je 14. května vystřídala Rudá armáda. Na místě fungovalo i provizorní polní letiště, kam malé dopravní letadlo dováželo poštu a zásoby. Dobrovolné vojsko, složené především z občanů města Roudnice nad Labem pod velením majora Slípky, členů, později neblaze proslulých, Revolučních gard, partyzánů a oddíly RA se rozjeli po kraji, aby odzbrojilo poslední skupinky prchajících německých vojáků. Rudá armáda se ve Štětí zdržela do června. V druhé polovině května začala též v oblasti působit i Československá armáda. Již během revolučních dnů totiž zahájila činnost předválečná vojenská velitelství, většinou i s potřebnými štáby. Zprvu bylo do činné vojenské služby povoláno jen tolik osob, aby se zabezpečil klid a pořádek v pohraničí. Důležitým úkolem bylo podřízení vojenských oddílů a dobrovolnických jednotek vzniklých během revolučních a těsně porevolučních dnů. Veškeré vojenské operace od osvobození až do 25. května 1945 řídilo velitelství "Alex" v Praze, vedené generálem Slunéčkem. K 15. květnu 1945 pak vznikla dvě oblastní velitelství. Úsek od Hrádku nad Nisou po demarkační linii s Američany, kam spadal i litoměřický okres, byl podřízen velitelství na Kladně, kterému velel generál Julius Fišer. Víceméně zastávalo funkci bývalého zemského vojenského velitelství pro Čechy. Do oblasti dále směřovaly, nebo jí projížděly, oddíly RG a československé armády, které měly zajistit stabilizaci poměrů.

Dalším důležitým vojenským úkolem bylo zajištění železničního spojení s pohraničím, především z hospodářských důvodů (výživa a zásobování). Severozápadní Čechy s nejhustší železniční sítí v ČSR hrálo v tomto směru klíčovou roli. V ranních hodinách dne 15. května 1945 odjel z pražského Masarykova nádraží obrněný vlak "Vršovice" zpravodajské brigády s názvem "Toledo".33 Jeho úkolem bylo zajistit trať Lovosice - Ústí nad Labem. Měl obsadit jednotlivé železniční stanice a uvolnit tratě pro dopravu směrem na Prahu. Dále se v oblasti objevily ještě obrněné vlaky "Praha" a "Kralupy", které na hlavní železniční trati na Prahu hlídkovaly. Ve dnech 18. a 19. května 1945 byly tratě uvedeny do provozu. Ke dni 12. června 1945 rozhodlo MNO propustit organizovaně z vojenské služby všechny příslušníky dobrovolnických a revolučních jednotek, pokud nebyli povinni vojenskou službou. Až na výjimky se tak stalo v celém pohraničí.

Z chystané knihy "Děsivé dějiny města Štětí."